David a Goliáš

Bolí to Davida, stát před Goliášem...

Bolí to, ví, že je to zkouška bez Mesiáše

90 metrů kamení smotaných nahoru

drží pyšně, ale potřebuje alespoň křehkou oporu

stojí na hliněných nohou, i když má pocit pevnosti

má plášť kovaný k věčnosti, se zrnkem radosti

sama a sama, půl člověk je ze mně

teď půjdu dál skrčený k nohám země

v údolí Pelach, Goliaš s Davidem hrají

kdo vyhraje, kdo bude zatracen v ráji

Bolí to, když neví, zda obstojí nebo odejde

Za krkem bolí snahou uvidět lásku, která nepřejde

Sám, jen s prakem a pevnou vírou, že rozbije kamenem věž

Neváhej, postav se, pomodli se a běž

Bolí to, protože neví, zda obměkčí rozum i srdce

Bolí to, protože čas je nepřítel a schovává ruce...

Ty které hladí, ty které cítí, ty které něžné jsou a teď se brání

Ta ústa, co milion citlivých kousků mají

Bouřkové mraky hrají svou hru zvuků potichu,

Bolí to, tak jen hoď kamenem, kdo jsi bez hříchu

Bůh je však s ní a s ní, Johanku odvedou do básní

Postupně obléká zbroj rytířů svatého Grálu

Bolí to, nemá krev ušlechtilých králů

Je jenom jedna z nejmenším z malých bratří

láska je jeho i její zbraní a dravost na praporec patří

Má jen jeden pokus jak použít prak

trefit se do uhelného kamene, pak zajde mrak

Počkej, neutíkej, nenech mě v samotě

neutíkej, dej mi lék, v mé prokleté temnotě

I ty jsi má drahá člověkem, máš hříchy jako já, pro mě jsou jen sen

A já jsem jen ten, z koho si strach udělal dobrý den

A tak jsem hodil kamenem

jako tím nejtěžším břemenem

Sleduj klidnýma očima, kam letí, jak se točí

jak nesejde z mysli, nesejde z očí

jak jeho vítězná spirála vzlétá až k uhelnému kameni

je slyšet hřmot, valí se dým, boří se prokleté vězení

je slyšet tlukot srdce, je tiché, jen ještě sedá si prach z kamení

stojí rovně, malinký David zvítězil a Perseidy sálají znamení

milý člověče, vem za ruku druhého, to ty jsi Božím chrámem

I Michelangelo vytesal Davida z bloku, který pálil plamen

žij a miluj jako o život, ty smíš

naslouchej dobře, tah může být dobro i kříž

tak jdu k tobě blíž a snad se usměješ, tvé rty, tvé ruce, tvůj dech

jdu ti vstříc, neboj se, jsem, ještě jsem, upřímně tady a teď

nejsou to prázdná slova, je to vyznání

upřímné, uprostřed pustiny toulání