Stará tanečnice

Staré štíhlé ruce na klíně, bývaly jak tančící víly ve víně

Teď leží spojené jako dvě ženská těla v lásce, utopit se v té rusovlásce

Jsou pokojné, teplé a vlídné, mají svůj šarm i klid

Pořád tu pro láskou mohou být

A stará tvář plná vrásek, co už zůstanou, proč by ne, nikoho z nás stáří nemine

Ta stará tvář pořád září opředená minulým bytím

Občas si zaslouží sklenku s dobrým pitím

Když na ní spratek z domu křik ty stará lesbo

Jen se pousmála a odpustila, nepatří ti žezlo

Co ty víš, jak nádherná ženská těla mě hřála po nocích

co ty víš, jaké to je objevovat krásu po krocích

Přála bych ti alespoň jednu z nich, jestli si nějakou zasloužíš

Snad dozraješ, pocítíš, pochopíš a pak až se stářím potkáš

Budeš se moci pousmát jako já až se s láskou a vášní utkáš

Když sama sedávám ve svém milém doupěti, kolik vzpomínek

Je v nich tolik zrání, obepnutých kolem ramen jako řemínek

Derou se do mysli a znovu ožívají donaha

jako unavené a opilé tanečnice, kterou jsem bývala

Znovu cítím jeviště pod nohama a vzlétám k ustrnutí

V jednom jediném momentu prozřením procitnutí

Kytice a večer horké tělo, kolikáté už… no, bylo jich víc než kdybych byla muž

A každé bylo nádherné samo sebou, svými křivkami

Mělo svá zákoutí a tajemné svůdné přístavy

Tak ráda vzpomínám, ale není to marný čas, jak se může dát

Člověk se ještě jednou a posté musí vzdát

Nejsem zatrpklá a pořád mi život na skráně buší

Už dlouho jsem bez ženy, která byla mou duší

I na ni vzpomínám, ale jen svátečně, to si zaslouží zvláštní čas

I proto, že štěstím i ztrátou teče čirá voda zpod mých řas

Tak živote pojď, dokud tu jsem,

jsem připravena tančit i políbit rodnou zem

A znovu vzhůru zdvihnu sklenku a připiji na počest stáří

Které se na stará kolena jako hloupé mládí tváří

A v rytmu flamenca se provlním nocí, ladně, jak dělají to vlci